Pagina:Odissea (Morino).djvu/45


odissea i - vv. 212-247 45

τὴν δ᾽ αὖ Τηλέμαχος πεπνυμένος ἀντίον ηὔδα· 230
«ξεῖν᾽, ἐπεὶ ἂρ δὴ ταῦτά μ᾽ ἀνείρεαι ἠδὲ μεταλλᾷς,1
μέλλεν μέν ποτε οἶκος ὅδ᾽ ἀφνειὸς καὶ ἀμύμων2
ἔμμεναι, ὄφρ᾽ ἔτι κεῖνος ἀνὴρ ἐπιδήμιος ἦεν·3
νῦν δ᾽ ἑτέρως ἐβόλοντο θεοὶ κακὰ μητιόωντες,4
οἳ κεῖνον μὲν ἄιστον ἐποίησαν περὶ πάντων 5235
ἀνθρώπων, ἐπεὶ οὔ κε θανόντι περ ὧδ᾽ ἀκαχοίμην.6
εἰ μετὰ οἷς ἑτάροισι δάμη Τρώων ἐνὶ δήμῳ
ἠὲ φίλων ἐν χερσίν, ἐπεὶ πόλεμον τολύπευσε·7
τῷ κέν οἱ τύμβον μὲν ἐποίησαν Παναχαιοί,8
ἠδέ κε καὶ ᾧ παιδὶ μέγα κλέος ἤρατ᾽ ὀπίσσω. 9240
νῦν δέ μιν ἀκλειῶς ἅρπυιαι ἀνηρείψαντο·10
οἴχετ᾽ ἄιστος ἄπυστος, ἐμοὶ δ᾽ ὀδύνας τε γόους τε11
κάλλιπεν. οὐδέ τι κεῖνον ὀδυρόμενος στεναχίζω12
οἶον, ἐπεί νύ μοι ἄλλα θεοὶ κακὰ κήδε᾽ ἔτευξαν.13
ὅσσοι γὰρ νήσοισιν ἐπικρατέουσιν ἄριστοι, 245
Δουλιχίῳ τε Σάμῃ τε καὶ ὑλήεντι Ζακύνθῳ,14
ἠδ᾽ ὅσσοι κραναὴν Ἰθάκην κάτα κοιρανέουσιν,15

  1. 231. ἀνείρεαι.... μεταλλᾷς: nesso sinonimico: «giacché mi fai queste domande e vuoi sapere....».
  2. 232. οἶκος: da ripristinare il digamma. — μέλλεν.... ἔμμεναι, ben doveva essere....
  3. 233. ὄφρ(α): finchè.
  4. 234. ἐβόλοντο (= ἐβούλοντο) forma più antica, da βόλνομαι (rad. βολ, da Ϝολ, vol-o).
  5. 235. αἴστον, invisibile: da ἀ priv. e Ϝιδ.
  6. 236. ἐπεὶ οὔ κε.... ἀκαχοίμην: «nè io certo sarei così afflitto». Cfr. ἄχος, ἄχνυμαι, Acheronte: è un aor. con radd. La protasi, segue: εἰ..,. δάμη, «e fosse pur morto, ma in battaglia, nel furor della mischia, in vista di Troia, fra le braccia degli amici, dopo la vittoria!» meno amaro, allora, il mio lutto, confortato dalla sua gloria.
  7. 238. τολύπευσεν: la τολύπη è il gomitolo di lana filata (pensa alle Moire), quindi τολυπεύω = travagliarsi lavorando, condurre a termine.
  8. 239. Παναχαιοί «i Greci confederati», ricorre spesso nell’Il.; nell’Od. qui solo.
  9. 240. ἤρατο (ἄρνυμαι, αἴρω) avrebbe acquistato.
  10. 241. Ἅρπυιαι (ἁρπάζω): non le Arpie virgiliane e dantesche, ma gli spiriti delle procelle. — ἀνηρείψαντο: (ἀν-ἐρείπομαι) è il verbo direi tecnico dell’azione delle procelle = rapire in alto.
  11. 242. ἄπυστος da ἀ priv. e rad. πυθ (πυνθάνομαι). — ὀδύνας (ὀδ-, ἐδ- edo), cure mordaci, affanni estenuanti.
  12. 243. κάλλιπε = κατέλιπε.
  13. 244. οἶον, va con κεῖνον. — κήδε(α): cure, in senso affannoso.
  14. 246. Σάμη: Cefalonia; Ζάκυνθος, la patria del Foscolo ch’egli ricorda nelle Grazie con versi soavissimi, indimenticabili.
  15. 247. κραναήν (cfr. κάρα, κάρηνον): ricorda i citati luoghi di Cic. — κοιρανέουσιν cfr. κοίρανος, κύριος): sono i principi dipendenti