Pagina:Stóries e chiánties ladines.djvu/59


51


Incercené da sů Maròi spó digel:
"Mia bona gënt, e lonč e lérc laldada!"
- Ad a mënt digel důt, li jů nĕ ligel -
"A la chiampana fat dé ái na mart'lada
Per kerdé důt' a radonanza plëna
Corá fóra da Plīscia fin Mantëna.

Còi Chiadorins ed Ampezan' la véra
Orṓn inců feni sůn gran Fodara;
Mò l'ombólt dĕ Marò l'á paiada chiéra.
Savès chi k'ëi m'á dé iló per capara?
A téra m'ái batů mia bèla ciůria:
Afront compagn damana véra e fůria.

L'onòr defenarons dĕ la valada,
L'onòr chi d'i Ladins, scèta romana:
La fedeltè, gonót bèl desmostrada,
Sī d'óstes gran virtůs şëgn la plů grana!
Kiló gnidĕ a la térza alba sůn plaza!
Také i la tacarons a këla raza.

Gnidĕ con bones érmes bëgn temprades,
Stlóp torèdĕ, kĕ tirĕ a la segůda,
Inch lances, şables taiëntes, amorades,
Dĕ bones falč con dër bona batůda.
Fůrchies longies, spizades in dertůra,
Gonót sperimentades tĕ coltůra!"

Inscí l'ombólt. La gënt iló abinada
Sĕ despartëš, per ostërīs, per strades,
Per chiaşes, per mažons e trůs slargiada;
A chiacoles, a crist' e blastemades
Contra Ampezan' e Chiadorins petades
A fat na fin la noet e les snortlades.

Důt' s'ingigna pró: Stlóp da růgea nëten,
I féž bī liciorënt', kĕ důt sdlomina;