Inscì giva l bal fora per valades,
Per monz, tĕ l'áir, per coi e per forcèles;
Nia nĕ jovâ les mans del viadů alzades
Per pietè, nia les paroles morjèles
Con ůmeltè e gran tëma prononziades,
Sůrdes restava quëles strīs crůdèles;
Trés giva l bal inant, i giat' sonava,
Tratan quĕ l viadů důt in soiůs fladava.
Qui mai podès del bal di la dorëza?
'Chi noš viadů saorí fa nel podèssa,
L viadů plů mort quĕ vi da la deblëza
E dal spavënt plů andato1 qu' an n' minèssa.
N bot in ůltim i sal dĕ gran granëza
D'avëi aldí, scèquĕ val canon stlop'tèssa;
Gran scoritè corí a spo sůa vista,
Dĕ les strīs perdů a 'chi sůa mënt la lista.
L dì do ten tablè sůra l fëgn da můfa
S'al descedé dĕ mont desconesciůda,
No pro na bèla chaldīra dĕ jůfa
Tan bëgn al tëmp dĕ gi a mont conesciůda,
Qu' ëla fant' e fancèles gonót stůfa,
Mo corí col frëit soiůs mortal, qu' destůda
Con sofl lişir den půr nascënt la vita
E fége la fin a důt col jor dĕ saita.
La téra col linzó d'la mort corida,
Důt stopé it' vèghel con bůrta nevéra;
Důta la mont pé, oh spavënt, maledida;
D'i vënt' l bůr re scioran, şenan la véra
A declaré a la natůra spaorida,
Gonf, nëi, frëit e dlacia abracia la téra.
Na orazion a la oma dĕ Cristo fata
A del viadů la vita a mort sotrata.
- ↑ malconcio
