La vendeta
 |
Questo testo è incompleto. | |
Sů Brac iló tʼ quël bèl chastèl,
Dʼ olá quʼ an vèga lonce e lérc,
- Ignó tʼ Marô ně nʼ èl tan bèl,
Quʼ an quirʼ spó n pice o n gran albérc -,
Pensáva a sůs azions l Bracon,
A sů bī fatʼ dě véra e amòr,
Apoiè dailó sůn só balcon,
A sůa família e l gran onòr.
Mo vé ten iadʼ şëgn saltel sů
Dër alt tan snèl quʼ an ès minè,
Quʼ ël fòs da vipra sté mordǘ
O quʼ ël sʼ ès fichè nʼ agů tel pè.
N momë́nt apë́na sʼ êl pasé
Quʼ ël vëgnʼ indô tʼ la man portan
Con saítes lʼ ergo ed arbasé
Lʼ al prëš tenů́ con stérscia man.
Inscí tra dʼ ël scomë́ncel spó:
„Segů sůn tó chaval senté
Tʼ en vas per l bósc dě Plaies; qui pó
Savëi chi quʼ pó chamó dʼ venté?
L plů gran nemico quʼ iʼ aie, mʼ ès tů;
Mai plů desmë́nti i méš robá,
Mai plů desmë́nti quʼ tʼ as abů
L corágio e quʼ tʼ as copé mi orá.
Rivál mʼ ès sté da vígni pért
Solmë́nter per mʼ ofënʼ, mo şëgn,
O mi bon Colz, quʼ ël sī ʼchi tért,
Tě rèti fórsci l bëgn col bëgn.”
Fení quʼ ël áva quiš pensírz
Tratán quʼ ël iůsta lʼ érma dʼ fér,
Mesúrel frëm, tě sů mestírz
Bon maèster, e ó l mené alʼ infér.
Dal bósc dě Plaies inquina sů
A Brac adóra quī quʼ va a pè,
Scʼ iʼ nʼ òie mentí, půc sů půc jů
Na picera òra, plů dʼ inrè.
Olá quʼ la stráda sʼ òce redònt
In itʼ vérs Sůd, lascian da pért
La direzion vérs Est, a arjònt
La saíta l Colz sopérb gaiért.
L Bracon del důt ně nʼ al falé
Dʼ olá quʼ ël â mirè; indvinè
L podôl atira odán l balé
Quʼ fageô l chavál del no abinè.
L bastín dʼ la saíta fô toqué,
Salvé l nemic perseguitè;
Scʼ ël nʼ èssa tan da sën floqué,
Sciampé nʼ i fòs ʼl a dì lʼ ortè.
Noš Colz parô n bon galantom
A iodiquè dai fatʼ odús;
Impè dʼ sciampé e sʼ en gi a sporom,
Sě frëm ʼl con complimë́ntʼ orús.
Inquína mai l chapèl sě lêl
E l róda bëgn cin òtʼ s o sīs;
Tel můs scèquʼ cëra fóvel ghél
Mo no dad áries mása rīs.
Tremèndo è l sën quě cu̥ge tʼ só cu̥r,
Dě vendiquè queš tórt è fat
Bel prëš l proponimë́nt; quě mu̥rʼ
L Bracon od ël i pél ůn fat.
“Vendë́ta” scráiel dě di e dě noet,
“Vendë́ta grána më́si avëi
Per l tradimë́nt mostré; důt rètʼ
I më́si l tort quʼ vignůn pó odëi.”
Pasá fôl anʼ ed anʼ dô l fat
Conté e mai plů l Bracon nʼ pensâ
Al pasé, mo l Colz quʼ ê mat per batʼ
Sʼ pentíva dʼ vígni di quʼ pasâ.
Vardé mesáva trés valgůnʼ
Tʼ chastèl, scʼ l Bracon pasèssa sů,
Mo dʼ ban, quě mai ně gnīl degůnʼ
Dʼ la chasa dʼ Brac no sů no jů.
Dʼ podëi sě vendiquè al perdů́
Prëš vigni spʼ ránza, quan quě n di
Sʼ prešënta n jo̊n no dʼ nant odů
Lʼ invian a gi tʼ Andrace col dí:
„Mi sciòr sʼ marída dô domán,
I cavalírz quiló dʼ impró
Důtʼ al inviè; prëiʼ dèmʼ la man
Quʼ sërès inche òs scèquʼ důtʼ lapró.”
„Nʼ onòr sërál per mé no pice
Mo gran, pós dí a to sciór, dʼ fa pért
Dʼ la compagnía quě sòt quī pice
Iló sʼ abína pró l Lombért.”
Fenída fô la fèsta, důtʼ
Sʼ en gî bèl plan a chasa indô
Pensan al bèl ad oedli stlůtʼ
Da odëi quě nʼ ê mia nó dandô.
La mont dʼ Inçísa fége l confin
Tra val dʼ Marô e Fodòm; sů inso̊m
La mont è rʼ vè noš Colz bëgn fin
Col fi sopérb bëgn san e intòm.
Adòra fôl chamó, sůl cīl
Sorë́dl odóven sdlominan,
Quʼ ël éva n gusto; důce scèquʼ mīl
Savóva l vin quʼ gī dʼ man in man.
Odů l Bracon gnan dô sʼ en vai
Bèl snèl jů vérs Corvára, paiš
Dër blót, olá quʼ vignůn scě mai
Quʼ ël sī posibl arquíta i piš.
A pè dʼ i plans olà quʼ sʼ partësce
La strada - per la Villa va;
La dë́rta, mo gonót scialtrë́́sce
Col maladë́t, la ciámpa sa
Vignůn olá quě më́na — vèl
A dë́rta tòc dʼ bī pëce n bèl bósc,
Dʼ inrè podès aldí nʼ ocèl
Chantan dailó od odëi nʼ aorósc;
Tan quīt èl důt e tan salvar,
Quʼ an mína dʼ inconté l malan
O val dě pèşo a vígni var
Quʼ an fége charan e tremoran.
Iló sʼ ascògni i Colz, e pérʼ
E fi, ed aspèta iló tʼ ambría
Scognús inscíque i léri a pér
Per pérdʼ lʼ onòr inscí per nía.
L Bracon, quʼ è zënza të́ma, vëgnʼ
Sůn só chavál plů blanc dʼ la nëi
Jů sòt Corvára dʼ stíma dëgn
E dʼ lodʼ plů quʼ nʼ átʼ r podès avëi.
Scèquʼ quan quě n giat quě bámpa val
Sě cůfa e tòfa e chara dlonc
E va striscian inscíqu ʼn signál
E sʼ fége per nʼ èstʼ r odů dër lonc,
Inscí strisciáva i Colz bèl plan
Dʼ impró da strada zënza fa
Šešur colʼ érma, quʼ ëi â tʼ la man,
Per fa na fin a quël quʼ an sa.
Ůn dant ůn dô tʼ i sálti adós
Inscíquʼ dòi chans rabiůš; l Bracon
Sě dʼ fënʼ da galantom, mo chʼ ós
Quʼ ël fége ël sòl, quʼ ël sī ʼchi bon?
Dal tradimë́nt ně pón sʼ salvé,
Dě ban è vigni sfórz; l chaval
I fòri dʼ nanquʼ orëi porvé
La man del cavalír tel bal.
I bótʼ dʼ les lánces fóva tai
Dʼ aldí Sas Sòngher rendenan,
Vignůn en dê e en ciafâ, mo mai
Ně nʼ êl chamó na fin dan man.
Qual quʼ sī l plů bráo tra dʼ ëi, saorí
Da odëi èl; bëgn çérto quël quě mës
Sě dʼ fënʼ da dòi, scʼ ël ó morí
Per dʼ fënʼ lʼ onòr inscíquʼ ël dës.
Mèşʼ òra sʼ âl dʼ fenú da lion
E lʼ ès chamó saorí tan dī
Tegnida, quan quʼ ten iadʼ n sason
Ciafé tel chè l fége inciorní.
I traditòrz profíta snèl
Delʼ ocašion e da sasíns
Inscíquʼ ëi fóva col cortèl;
I salti adós i salvergíns.
Dodé sʼ ès vigni cavalír
Dě fa l becá con n galantom,
Onést con důtʼ e bëgn sinçīr -
Andáto fô dʼ i Colz lʼ inom.
Nʼ antriů́l ves mòstra l lůc dʼ queš fat,
Olá quʼ an a copé l Bracon,
Lʼ antriů́l ves mòstra n dër bůr at,
Quʼ a fat iló n dër rī bricon.